Zavřít
view countries map 
Coloplast webové stránky ve 32 zemích

Vyhledat webové stránky v jiné zemi

Zpět na české webové stránky Coloplast

Najděte webové stránky Coloplastu ve vaší zemi

Wendy: Procitnutí

Jak Wendy přešla od toho, že nikdy nechce mít stomický sáček, k tomu, že téměř začala litovat lidi, kteří ho nemají.

"Nechtěla jsem stomický sáček. V žádném případě jsem ho nechtěla. Když mi v 19 letech diagnostikovali Crohnovu chorobu, o stomii nemohla být ani řeč. Po čtyřech operacích se o něm začalo mluvit jako o možné variantě, kterou jsem ale zcela ignorovala."

Wendy: An awakening

Radovala jsem se, že nemusím nosit stomický sáček

V době mezi dvaceti a třiceti lety, kdy jsem podstupovala jednu operaci za druhou, jsem si namlouvala, že na " tuhle" operaci nikdy nepůjdu. Během té doby jsem potkala nejméně tři lidi se stomickými sáčky. Všechny ženy, všechny ze stejného nemocničního oddělení, a všechny si pochvalovaly svůj nový život se stomickými sáčky.
Poslouchala jsem je, sdílela jsem jejich radost z nového života a říkala jsem si: "No jo, ale ty jsi pořád tady v nemocnici a čeká tě další operace, že jo, tak jaký by tohle mělo smysl?" Radovala jsem se, že nemusím nosit sáček. "Podívejte se na mě - nemám už skoro žádné tlusté střevo, ale pořád kakám ze stejného místa jako 'normální' lidé."

Jedno jídlo, které všechno změnilo

Když mi bylo 26 let a žila jsem s mužem, který je teď mým manželem, snědla jsem něco, co jsem neměla – snědla jsem „čínu“ v podniku, kde přísahali, že jídlo neobsahuje glutaman sodný. Pak jsem strávila mnoho hodin zvracením, ale vůbec jsem nekakala. Nakonec jsem vzbudila svého tehdy ještě přítele a řekla mu, ať mě odveze do nemocnice.

Břicho jsem měla tvrdé a nafouklé a bylo mi jasné, že mě čeká další operace. Také mi bylo jasné, že to znamená i něco jiného - něco, o čem jsem dlouho nechtěla slyšet.

Mého operatéra museli vytáhnout z postele, aby se o mne postaral. Když přišel, vzal mě za ruku, podíval se mi do očí a řekl: "Víte, co to znamená, že ano?". A já jsem to věděla!

Kde mám sáček?

Když jsem se po operaci probudila, položila jsem si ruku na místo, kde jsem měla na břiše vyznačené "X". I po narkóze jsem si přesně pamatovala, kde to bylo. Nic tam nebylo. Žádný sáček. Zeptala jsem se sestry, kde je, a ona mi položila ruku na druhou stranu břicha.

Chvíli jsem byla zmatená - proč by mi ho nedali tam, kam jsem chtěla? Pak jsem si uvědomila, že sáček, kterého se dotýkám, je mi povědomý; byl to drén z rány. Stále jsem žádný sáček neměla.

Jiná možnost neexistuje...

Dopadlo to tak, že mi zbývalo deset centimetrů střeva, zato jsem ale neměla stomický sáček. Hurá!

A tak tomu bylo dalších dvacet let. Poslední čtyři z nich jsem většinou proležela v posteli, ztrápená Crohnovou chorobou a komplikacemi s ní spojenými, na záchod jsem se plazila i 29krát denně, a moje vychloubání, že nemusím nosit pytlík, mi začalo připadat trochu prázdné.

A úplně zbytečné. Tak jsem se rozhodla říci svému gastroenterologovi, že jsem připravena. Už dávno mi přestal navrhovat stomii, protože jsem si vždycky myslela, že radši umřu, než abych si ji nechala vytvořit, ale nakonec i mně začalo být jasné, že jiná možnost neexistuje. Bylo mi čtyřicet, byla jsem vdaná, měla jsem dospívajícího syna a opravdu jsem chtěla vstát z postele a necítit bolest.

Pořádné zlepšení

V září 2010 jsem se probudila a zjistila, že přesně v místě, kde jsem měla vyznačené "x", mám ileostomický sáček. Nemohla jsem být šťastnější.

Teď, téměř o čtyři roky později, můžu říct, že jsem nikdy nezažila okamžik, kdy bych sáček nechtěla. Někdy mi bývá líto lidí, kteří stále ještě musí kakat postaru; připadá mi to tak primitivní. Proč to dělat, když můžete mít dokonalý odpadní systém, který si my šťastlivci můžeme užívat?

Předpokládám, že pokud chodíte jen jednou denně, není to problém, ale v mém světě je to pořádné zlepšení.

Zavřít

Objednávka vzorku

Děkujeme

Vaše objednávka vzorku byla úspěšně přijata

Prohlédněte si verzi pro počítač